pondělí 9. února 2009

Filmové okénko

Ford Gran Torino se vyráběl v letech 1972 až 1976, je to klasická americky široká pixla s osmiválcovým motorem o objemu 5 až 7 litrů a opravdu nevím kolik žere.....mě osobně moc nebere, ale film se stejným názvem a režií Clinta Eastwooda mě totálně dostal. Film má převysoké hodnocení na ČSFD (92%) , ale jak jsem zjistil, recenzenti mají někdy pochybný vkus a nechávají se strhnout ostatníma. Zkusím tedy nebýt sentimentální a jen naznačit, čím mě film "Gran Torino" zaujal. Tak za prvé herectví Clinta Eastwooda, jeho stáří jsem mu věřil, každý jeho těžký a pomalý pohyb, jeho kašlání, flusání, kouření a pití piva, jeho rasistické hlášky, nadávky a hlavně jeho znechucený pohled. Nejčastější pohled Clinta EastwoodaJeho grimasa vyjadřovala pohrdání se vším na co se podíval a přesně tak si představuju zapšklého a omezeného prďolu. Ovšem na druhou stranu ( a je to stejný mechanismus, jako třeba ve filmu Million dollar baby) má tento chlápek v sobě cosi ryzího a přesně stanovené chápaní pravdy a lži, spravedlnosti a odplaty a také velké srdce.
Přes líně se odvíjející děj, máme možnost vidět Eastwoodovu proměnu, která jakoby čekala na svůj čas a musela jednou přijít. Film je velice jednoduchý, ale o to dramaticky silný a uvěřitelný. Aneb oko za oko, zub za zub prostě nejde dělat donekonečna a jsem rád, že i hlavní hrdina v samém závěru filmu "nezklame".
Další recenze jsou třeba zde Marek´s blog nebo na serveru Aktuálně.

Žádné komentáře: